Na našich stránkách jste se dočetli o nasazení jednotky B/2-9INF, 2ID do válečného konfliktu mezi Butrustanem a Zeekystanem. Dnes jsme si pozvali velitele jednotky 1LT Radka R. Syku, aby nám odpověděl na pár otázek o ukončení kampaně Freedom Shield, zhodnotil dosažené cíle a podělil se s námi o plán vývoje kampaně Freedom Shield II.

{xtypo_rounded2}trvání kampaně Freedom Shield: 29. červenec 2006 - 23. únor 2008
úkol: Potlačení partizánských bojůvek Butrustanu na území Zeekystanu. Bohužel tohoto nebylo prozatím docíleno a ozbrojený konflikt trvá i nyní.
velitel kampaně: 1LT Radek R. Syka
počet členů mise v Zeekystanu: 22 mužů
celkový počet členů jednotky: podléhá utajení, muži i ženy
vybavení: podléhá utajení - špičková výstroj a výzbroj včetně výsadkářské, potápěčské výbavy, pistole, útočné, automatické a ostřelovací pušky, granátomet, komunikační a spojovací technika, zaměřovací technika atd.{/xtypo_rounded2}

Moje první otázky směřují k vaší kampani v Zeekystanu. Zažili jste na začátku kampaně to, čemu se říká kulturní šok?
To, že se jednotka dostala do kulturně odlišného prostředí samozřejmě působí na psychiku jednotlivých vojáků. Nenazval bych to asi přímo šokem, vzhledem k zázemí naší armády, ale jistý rozdíl jsme samozřejmě pociťovali.

Co taková kampaň obnáší?
Zejména plné nasazení všech vojáků ve službě. Je to velký objem plánování, dat, která je potřeba zpracovat ať už jde o znalost nepřítele či reakcí vlastní jednotky na napadení neznámými útočníky. Je samozřejmě potřeba zajistit veškerou logistiku, týlové zabezpečení, předvídat kroky protivníka a být připraven i na to nejméně očekávané. Zkrátka – získávat a využívat jak informace, tak zkušenosti a dostupný materiál pro co nejlepší výsledky.

Máte v rámci jednotky také kaplana nebo psychologa?
Přímo v naší jednotce kaplan ani psycholog není, ale naši vojáci samozřejmě mohou využít těchto služeb u jiných jednotek ISAF.

Jaká je konkrétní náplň operací?
Nerad bych se o tomto šířil podrobněji, ale v podstatě jde o hlídkovou a průzkumnou činnost, případně o zatlačení separatistů a ochranu civilních obyvatel.

Jaký je vztah mezi humanitárními a bojovými operacemi?
Velice úzký, protože jedna v druhou může snadno přerůst.

Můžete si na něco stěžovat?
Rozhodně ne. Tuto práci jsme si vybrali a všichni ji děláme s plným nasazením.

Některé aspekty operací podléhají utajení. Jak tento fakt působil na členy jednotky a jejich rodiny?
Vojáci jsou zvyklí, že některé informace prostě vědět nepotřebují. Nakládání s informacemi je součást výcviku a proto jim to ani nepřipadá divné.

Jak se s odloučením členů vyrovnávaly jejich rodiny?
Pro rodiny je samozřejmě těžké, že vojáci nemohou říci přesně kde jsou. S rodinami jsou ale v kontaktu, takže se o ně doma nemusí bát. Navíc jsou oklopeni těmi nejlepšími vojáky, se kterými jsem měl kdy tu čest sloužit.
 
Měli jste někdy problém s příliš zvědavými novináři?
Naši práci monitorují zejména oficiální vojenští zpravodajci, civilní reportéři sem mají přístup jen omezeně. I ti si ale uvědomují důležitost naší práce a tak zpracovávají opravdu jen informace, které naši kampaň nemohou ovlivnit v negativním smyslu.

Co dělají členové jednotky teď?
Momentálně se připravují na další nasazení. To znamená, že udržují výstroj a výzbroj, zdokonalují svůj výcvik a samozřejmě odpočívají.

Jste nyní připraveni na další operace?
Vždy jsme připraveni vyrazit tam, kde nás bude potřeba.

Máte velice moderní vybavení. Vaše divize testuje nejmodernější výstroj a výzbroj. Máte něco obzvláště zajímavého, co si vaši lidé pochvalují?
Myslím, že v současné době by se asi nic takového nenašlo. V této chvíli je námi otestovaná výstroj zaváděna plošně a o dalších modelech se zatím neuvažuje.

Čeho si ceníte nejvíce?
Vojáků, se kterými tady jsem. Jsou to ti nejlepší profesionálové. A samozřejmě toho, že jejich rodiny je při takovémto nasazení podporují.

Věříte, že se situace v Butru urovná?
Nebude to hned, ale věřím tomu, že separatistické bojůvky poznají, že jejich snažení nemá cenu a že je rozhodně lepší žít v míru s lidmi okolo.

Máte ještě něco, co byste chtěl dodat?
Rozhodně bych chtěl poděkovat všem, se kterými tu jsem za jejich dobrou a obětavou práci. A samozřejmě bych chtěl vyjádřit naději, že budeme brzy doma.