Historie 9. pěšího pluku U.S. Army

1798 – 1916
Devátý Pěší Pluk je jednou z nejstarších jednotek armády Spojených Států Amerických. Založen byl 16. června 1798, když kongres odsouhlasil vznik dvanácti nových regimentů. Regiment ovšem fyzicky vznikl až v lednu 1799 v Marylandu a byl složen převážně z místních dobrovolníků, jeho prvním velitelem se stal podplukovník Josiah Carvile Hall. V prvním týdnu června 1800 byl ale rozpuštěn.

“Bojující devítka” byla povolána zpět do aktivní služby a rovnou do války v březnu 1812 pod velením plukovníka Simona Learneda. Tentokrát pluk tvořili dobrovolníci z Nové Anglie. V rámci jednotek seveřanů jednotka dostála svému vojenskému slibu při bitvách na místech jako York, Fort George, Sacketts Harbor, Chrysler´s Field, Fort Erie a Chippewa River. Po ukončení války byly všechny nečíslované pluky a pluky s číslovkou vyšší než osm rozpuštěny. Devátý pluk byl rozpuštěn 13. března 1815.

Když v dubnu roku 1847 začala americko-mexická válka, byl devátý pluk opět po dvaatřiceti letech povolán do akce. Jeho základ vytvořili dobrovolníci z Rhode Islandu a Massachusetts. Po příjezdu do Mexika byla jednotka okamžitě vrhnuta do bojů u Chapultepecu, kde byl zabit velitel pluku, plukovník Truman Ransom, když vedl útok na citadelu. Po triumfálním pochodu do Mexico City v roce 1848 byl pluk naposled rozpuštěn.

Devátý pluk se stal oficiální a nedělitelnou součástí Armády Spojených Států 3. března 1855 a 26. března byla ustanovena jeho základna ve Fort Monroe, Virginia. Hned poté byla jedna čtvrtina pluku ustanovena jako hraničářská, první hraničářská jednotka armády Spojených Států. V této době jednotka sídlila ve Fort Vancouver, Fort Steilacoom a Fort Walla Walla, všechny spadají do teritoria státu Washington. Za tuto práci byla jednotka odměněna stuhami na korouhev Washington 1856 a Washington 1858.

V dubnu 1861 se jednotka připojila k vojákům 18. pěšího regimentu a spadala pod jednotné velení a její přesné pohyby je těžké dohledat. O její udatnosti ale svědčí bojové stuhy za Murfreesboro, Chickamagua, Chattanooga, Mississippi, Tennessee, Kentucky, Georgia a Atlanta.

Poté co se 9. dubna 1865 konfederační jednotky vzdaly a Americká občanská válka skončila, devátý pluk opět nastoupil svoji práci na hranicích, kde jeho vojáci střídavě sloužili ve státech Nevada, Nebrasca, California, Arizona, Wyoming, Montana, Idaho, Utah, Dakota a Oregon. Pluk svedl více než 400 šarvátek i větších bitev s různými indiánskými kmeny, které byly vedeny mimo jiné náčelníky takových jmen jako Geronimo, Crazy Horse a Sitting Bull. Během jedné z těchto potyček byla 2. srpna jedna četa (30 vojáků) napadena dvěma tisíci bojovníků kmene Soiux nedaleko Fort Phil Kearney, Nebrasca. Na rozkaz velitele, majora Jamese Powela, vojáci vztyčili hradbu z vozů a pustili se do boje. Nad ránem indiáni odtáhli, nechali za sebou několik stovek mrtvých a raněných. Devátý pluk ztratil tři muže. Bitva je zapsána v historii divokého západu jako “Vagon Box Fight”.

Část “Devítky” se zúčastnila také kampaně u Little Big Hornu, pochodovali v slavném “Starvation March”, kdy ustupovaly americké jednotky před hordami indiánů, které zmasakrovaly sedmou kavalérii generála Custera. Za tuto operaci byla jednotka odměněna stuhami Wyoming a Little Big Horn.

26. září 1867 byla Company F devátého pěšího pluku odvelena ze San Francisca do Sitky, Alaska aby asistovala přebírání nově získaného území. Asistovala jako čestná jednotka u ceremonie přebírání území a její vojáci zde zůstali další dva roky.

V roce 1892, po letech vyčerpávající služby, byla “Bojující devítka” odvelena do Madison Barracks, New York, kde byli konečně odměněni a vyznamenáni její vojáci. Tento odpočinek od boje byl relativně krátký, protože už 16. dubna 1898 byl devátý pluk odvelen do Siboney, Kuba, kde přistál 24. června 1898. Během následující kampaně pluk získal stuhu za účast v bitvě o Santiago (1. července 1898). Během kampaně pluk překročil řeku San Juan na bodu “Bloody Angle” a zúčastnil se útoku na horu San Juan. Po skončení kampaně 14. srpna 1898 se pluk vrátil zpět do Madison Barracks, New York.

O šest měsíců později, 28. března 1899 byl regiment převelen na Filipínské ostrovy aby pomohl potlačit filipínskou vzpouru. Ihned po příjezdu do Manily se regiment hlásil na frontě a na starost mu bylo dáno potlačení povstání na ostrově Luzon.

Mezitím se stalo obětí teroru v Číně několik cizích diplomatů a misionářů (včetně Američanů) a devátý pluk byl vybrán aby situaci uklidnil. Po příjezdu do Taku Bar zahájil regiment cestu Čínou a pod velením plukovníka Emersona H. Liscuma zaútočil na Tientsin. Útok započal ráno 13. června 1900 a tento den je hluboce zapsán v srdcích všech příslušníků pluku. Okolo deváté hodiny byl vlajkonoš, sergeant Edward Gorman, několikrát zasažen. Velitel pluku, plukovník Liscum, také zraněný, od něj převzal prapor a čelem k nepřátelské palbě, plně vztyčen, řídil útok. O několik okamžiků později zamřel pod palbou i on. Jeho poslední slova byla: “Keep up the fire, men!” (Pokračujte v palbě). Boje pokračovaly po celý další den, posléze se devátý pluk na rozkaz generála Dorwarda, velitele britských jednotek mnohonárodního kontingentu, stáhl. Po dalším útoku byla brána města prolomena a město padlo.

Regiment se později zúčastnil bojů u Yang-Tsunu a Pekingu, který obsadili až do poloviny roku 1901. Zde regiment získal nejcennější trofeje: své vybojované jméno “Machu”, motto jednotky “Keep Up The Fire!” a broušenou mísu plukovníka Liscuma

Po stažení z Číny byl regiment opět nasazen na Filipínách. Zde se dostali muži C Company do léčky. Ze sedmdesáti čtyř mužů bylo sedm desítek raněno nebo zabito, domorodců však zemřelo několik stovek. Konečně, v květnu 1902 byly ostrovy čisté a regiment se mohl vrátit domů.

1917 – 1942
Po vstupu Spojených států do první světové války v dubnu 1917, byl regiment opět povolán do bitvy na cizí půdě. Přijel do Francie v roce 1917 jako součást slavné “Indianhead” – druhé pěší divize. V prvních dnech října 1917 se pluk zakopal v oblasti Sous Reuvoir. Po přesunu na Chateu-Thierry pluk zastavil v Boche Purge v Paříži.

Po získání výběžku Belvalského lesa odpoledne 3. listopadu 1918 se regiment připravoval na překonání nepřátelských linií. Po půl páté útok započal přesunem v pochodové formaci po jediné silnici. Pluk bez povšimnutí prošel kolem německých pozic, 100 yardů kolem pozic dělostřelectva. Bez vyrušení německé posádky se vojáci dostali nepříteli do týla a zajali předsunuté hlídky, první vlnu zákopů i obrané linie hluboko v zázemí bez jediného výstřelu. Ve 2330 byl přesun ukončen, devátý pluk zajistil perimetr delší než pět mil. Tento přesun byl později označen jako jedna z “nejnezodpovědnějších, ale také neodvážnějších akcí v dějinách moderního válečnictví”. Nepřátelská vojska se už z tohoto překvapivého manévru nevzpamatovala a po následujících dvou podobných nočních výpadech v této oblasti kapitulovala.

Po podepsání příměří 11. listopadu 1918 regiment vpochodoval do Německa aby zde sloužil jako okupační jednotka. Do Spojených států se vrátil v červenci a srpnu 1919.

Dvacet šest let míru, které následovaly, bylo nejdelší bojovou přestávkou v historii pluku. Ten teď sídlil střídavě v Camp Bullis, Camp Stanley a Fort Sam až do vypuknutí druhé světové války.

1943 – 1945
V říjnu 1942 se regiment zúčastnil velkých zimních manévrů ve Fort McCoy, Wisconsin. Odtud se jednotka přesunula 8. října 1943 na lodi S.B. Antony do Belfastu, Irsko, kam dorazila 19. října 1943. Následoval intenzivní trénink, po kterém se vojáci 7. června 1944 (Den D+1) vylodili na Omaha Beach v Normandii, Francie. Ihned poté obsadili město Rubency, tři dny poté velmi důležitou trať mezi Cherbourghem a Paříží a zalesněné území Carisy. Po chvilce odpočinku jednotka obsadila město St. Germaine d´Elle. Později vedla třídenní útok na Tinchebray. Vojáci spolu s dalšími spojeneckými jednotkami zaútočili na poloostrov Brittany, silně opevněný a plný německých vojáků. Když 4. září 1944 byl prolomen odpor, devátý pluk si připsal na konto obsazení dvou největších pevností obranné linie. Devátý pluk byl prvním, který pronikl do Brestu a německý velitel města kapituloval právě do rukou velitele 9. pěšího pluku.
Po kapitulaci Brestu postoupil pluk na Siegfriedovu linii do Ardenského lesa. Dne 15. prosince 1944 následovala hořká bitva na Wahlershield, ta byla později pojmenována jako bitva o “Heartbreak Crossroads” (křižovatka zlomených srdcí).

Když německý útok prolomil spojenecké linie v Ardenách 16. prosince 1944, devátý se stáhl na další křižovatku jménem Rocherather Baracken, kde vybudoval jedno z nejpříkladnějších opevnění v historii. Z tohoto místa vojáci zničili sedmnáct německých tanků a odklonili tak hlavní vlnu útočících vojsk.

Spojenecké linie se obnovily v lednu 1945 a devátý opět na špici vyrazil skrze Siegfriedovy linie přímo do Německa. Řeku Rýn překročil 21. března 1945 a skrze Německo se probojoval do Československa, do okolí Plzně. Zde se zabýval čištěním krajiny a pomocí občanům až do konce války. Devátý pluk zde setrval až do července 1945, kdy byl odvelen zpět do Států ověnčený mnoha oceněními, včetně tří prezidentských citací.

1946 – 1971
Pět let míru strávila jednotka v Camp Shank, NY, Camp Swift, Texas a Fort Lewis, Washington. Po vstupu OSN do Korejského konfliktu byl devátý pluk opět povolán do války a stal se první jednotkou Druhé pěší divize, která vstoupila do této války. Vojáci zaujali pozice kolem Pusanu a společně s 5. regimentem USMC odrazili útok korejců a obsadili Obong-Ni.

Po útoku na pozice u řeky Yalu vojáci doufali, že do Vánoc budou doma, ale jejich naděje zhatil 25. listopadu 1950 útok několika čínských armád na pozice osmé armády. Devátý pluk byl jednou z nejhůře zasažených jednotek, těžké boje trvaly několik dní a hned první den byla zraněna či zabita téměř polovina vojáků pluku. Například velitel 1. Batalionu, podplukovník Wolff byl zraněn při boji muže proti muži, když se vlna útočníků převalila přes obanné linie. Devátý pluk se spojil se třiadvacátým pod velením plukovníka Paula Freemana. čínské síly začaly Druhou pěší divizi uzavírat do kleští, jednotky pod silnou palbou a neustálými útoky byly nuceny ustoupit aby nedošlo k jejich úplnému zničení. Přesto je dodnes mnoho členů 1. batalionu vedeno jako “Missing In Action”.

Po zkonsolidování situace, přeskupení a přezbrojení se devátý pluk ujal hlídání pozic Hongchon, Hoengsong a Wonju (Wonju bylo jedním z hlavních cílů nepřátelských jednotek). AŽ do roku 1951 “bojující devítka” držela pozice na dnešní DMZ proti mnohonásobné přesile čínských a severokorejských jednotek. Pluk mezitím zaútočil také na kóty 773, 940 a 983, později známé jako “Bloody Ridge”. Tento vyčerpávající boj ilustruje například to, že z celého 1. batalionu zbyli pouze dva důstojníci – a samozřejmě značně prořídlé mužstvo.

18. září 1951 devátý pluk zaútočil na “Heartbreak Ridge” a společně s 23. pěším plukem jej 13. října obsadil. Regiment se také zúčastnil bitvy u “Old Baldy” a “Pork Chop Hill”. Po úspěšném dobití “Little Gibraltaru” se regiment přesunul do sektoru “Boomerang”, kde jej zastihl klid zbraní při vyjednávání obou stran. Přesto čínská vojska na tento sektor 18. července 1953 zaútočila, ale pluk jejich nápor zastavil a odrazil.

Za toto tažení Devátý pěší pluk získal další prezidentskou citaci a stuhy na vlajku: UN Defensive, UN Ofensive, CCF Intervention, First UN Counteroffensve, CCF Spring Offensive, UN Summer-Fall Offensive, Second Korean Winter, Korea Summer-Fall 1952, Third Korean Winter a Korea, Summer 1953.

V druhé polovině roku 1955 byl Devátý pluk odeslán opět na Aljašku, kde se střídal se
71. pěší divizí. Nakonec pluk zakotvil v Ladd Eielson Area, poblíž Fairbanksu, kterou převzal od 4. pěšího pluku.

Na jaře 1957 Druhá pěší divize prošla velkými změnami v organizaci, stejně jako celá armáda. Po reorganizaci, která devátý dostihla 20. června 1957, se 1. Batalion 9. pěšího pluku změnil na velitelství a velitelskou rotu 1. bojové skupiny a přesunul se do Eielson AFB. Zbytek devátého pluku byl rozdělen mezi základny Ladd a Eielson Air Force.

Dne 16. prosince 1957 byla Druhá pěší divize, ke které byl pluk přidělen od první světové války, deaktivována na slavnostním ceremoniálu ve Fort Richardson, Alaska. V říjnu 1960 byly jednotky umístěné v Eielson, AFB přetransformovány do jedné bojové skupiny, základna byla vrácena armádě a přejmenována na Fort Jonathon M. Wainwright. Tato základna se stala nejsevernější obrannou pozicí U.S. Army.

Druhá pěší divize byla obnovena necelý rok po svém zrušení a 14. června 1960 vznikla 2. bojová skupina, jejíž součástí se opět stal devátý pluk. Během roku 1963 1. a 2. batalion spolupracovali na operaci ROTA-PLAN a 1. bojová skupina, 38 regiment se přesunula na základnu Baumholder, Německo, kde spadala pod velení 3. brigády 8. pěší divize. 15. června 1963 jej vystřídal 2. batalion, 9. pěší pluk. Protože operace nepokračovala jak se plánovalo, 2. batalion se vrátil do Fort Benning a připojil se zpět k Druhé pěší divizi. Po reorganizaci se 2. batalion, 9 pluk opět vrátil do Německa a v lednu 1964 se stal na 90 dní součástí operace “Long Thrust.

Dne 14. ledna 1966 byl 4. batalion, 9. pěší pluk zařazen pod 171. pěší brigádu a připojen k 25. pěší divizi na základně Schofield Barracks, Hawai (měsíc předtím byli vojáci na Aliašce a připravovali se na operace v teplotách přesahujících –50 stupňů Fahrenheita (cca –40 celsia). O osm týdnů později se přesunul do horkého a vlhkého Vietnamu.

Horký 29. duben zastihl batalion na lodi General Walker ve Vung Tau, Vietnam. Za pět hodin po příjezdu už byl pluk pod přímou palbou, když konvoj na cestě na základnu Cu Chi napadli NVA. Už druhý den vojáci započali standardní bojové procedury, průzkumné, čisticí a zaminovací v neustálém kontaktu s nepřítelem. Takto strávili dalších čtyři a půl roku.

Mnoho operací v tomto prostoru bylo vedeno malými jednotkami (do velikosti roty) ale pluk se účastnil i dalších, velkých operací jako Asheville, Wahiawa, Joliet I a II, Helemano a Kahana I a II.

Roty A, B a D provedly 30. listopadu 1967 vzdušný výsadek v záhybu řeky Saigon, známé jako “Podkova – Horseshoe”. Předpokládal se bezvýznamný střet, ale později vše přerostlo do velké bitvy s mnohem silnějším protivníkem. Později se zjistilo, že šlo dokonce o jednotky Go Mon. To co původně měla být čisticí operace na dvě hodiny přerostlo v celodenní bitvu.

V polovině prosince 1967 se pluk zúčastnil akce “najdi a znič” okolo oblasti Katum. Devátý pluk vyčistil oblast Bo Tuc a zabránil jednotkám NVA aby vnikli do oblasti, později se zjistilo že šlo o průzkumnou část ofenzívy Tet, která začala o dva měsíce později. Pluk byl napaden protivníkem, který byl o něco málo silnější. Bitva začala odpoledne a skončila ve dvě hodiny ráno. Regiment přišel o deset vojáků a 35 bylo raněno, NVA měli odhadnuté ztráty cca 50-70 vojáků.

Vojáci se účastnili i dalších bitev, jako například “najdi a znič” v oblasti Tan Son Nhut, Route 248 a Quoi Xuan. Devátý pluk pracoval zejména v oblasti kambodžských hranic, kde dokonce vybudovali průzkumnou základnu “Frontier City” aby mohli aktivně bránit infiltraci nepřátelských jednotek. Během jednoho útoku na tuto základnu bylo díky soustředěné palbě zabito více než 200 NVA. Jeden voják devátého pluku byl raněn.

Během čtyř let a šesti měsíců služby ve Vietnamu spolu s 25. pěší divizí byl 4. batalion, 9. pluk vyznamenán dvěma prezidentskými citacemi a dostal dalších 12 stuh na vlajku. To ale nemůže vyvážit 450 vojáků, kteří zemřeli, včetně tří kteří byli posmrtně vyznamenáni Medailí kongresu za nejvyšší odvahu a oběť.

1972 – 2005
Součástí 127. pěší brigády se 4. batalion, 9. pluk stal 2. srpna 1972 a umístěn byl na Aliašce, část pak splynula se 7. pěší divizí. V roce 1976 byl pluk opět nasazen na DMZ aby zajišťoval bezpečnost. Během těchto hlídkových akcí byli 18. Srpna 1976 zabiti dva důstojníci pluku Severokorejskou hlídkou. Spojené národy jako odpověď nařídily zásah, nazvaný později jako Operace Paul Bunyon. Skupina jihokorejských vojáků a amerických pyrotechniků podetnuly 21. srpna 1976 známý “Panmunjomský strom”.

Devátý pěší pluk byl později reorganizován a v roce 1983 se stal částí 1. batalionu 2. pěší divize a 2 a 4. batalion byly připojeny opět k 7. pěší divizi. Během této doby pluk sloužil ve spojených státech, jako člen Multinational Forces and Observers (MFO) od 3. dubna do 5. září jeho vojáci sloužili v Egyptě a Izraeli.

Část regimentu zůstala v Sinajské poušti, zbytek byl v této době nasazen na přímou žádost prezidenta spojených států v Panamě při operaci “nimrod dancer”. Po ukončení operace se celý pluk vrátil na základnu fort Ord.

Regiment byl 22. prosince 1989 opět vyslán do Panamy, do Panamanianu, úkolem bylo vyčistit město Panama od rebelů PDF prezidenta Noriegy. Vojáci zajistili tuny zbraní a výbušnin, zajistili město a okolí a to vše bez jediného zranění. Za toto dostal pluk svoji sedmdesátou kampaňovou stuhu na plukovní prapor. Pluk se na necelé tři měsíce vrátil do Fort Org, ale v Panamě už byl opět na operaci Promote Liberty. Definitivně se vojáci vrátili z Panamy 3. srpna 1990.

Na počátku roku 1995 byl 9. pluk, opět jako součást Druhé pěší divize, povolán na základnu Quantanamo, Kuba, aby podpořil operaci “Sea Signal”. Po nezbytných organizačních změnách byl pluk v srpnu nasazen ve válce v Iráku aby dohlížel nad 3.500 čtverečními mílemi pouště – jedné z největších operačních zón v této válce.

KEEP UP THE FIRE!